Právě teď je doba na očkování proti klíšťatům
Zápal mozkových blan, vysoké horečky nebo zvracení. To jsou jen některé příznaky klíšťové encefalitidy. Předejít se této nemoci dá očkováním, na které je podle odborníků teď ideální čas. Lékaři z infekčního oddělení českobudějovické nemocnice uvádějí, že první dvě dávky se dají stihnout do léta. A zajišťují devadesátiprocentní účinnost s tím, že dokončení očkování by se uskutečnilo na podzim. Jinak je tomu v případě lymeské boreliózy. Na nemoc, jíž se v loňském roce v kraji nakazilo 453 lidí, totiž zatím očkování neexistuje. Do budoucna by tomu ale mohlo být jinak. I jihočeští vědci se podílejí na výzkumu, který by mohl do budoucna vést k vývoji vakcíny. Zatímco ještě před lety byla otázka očkování proti lymeské borelióze, nemoci způsobené bakterií rodu Borrelia teď se zdá, že se blýská na lepší časy. Svou zásluhu na tom můžou mít i vědci z Akademie věd České republiky. Jsou totiž součástí evropského projektu, jenž je zaměřený na hledání vakcíny proti této nemoci.
Kam dál?
Rakušan řídil v Českých Budějovicích pod vlivem alkoholu
V neděli ráno se městem projížděl opilý řidič. Nasedl na náměstí Přemysla Otakara do osobního automobilu rakouské poznávací značky a projel ulicemi Piaristická Česká, Hroznová až na Husovu ulici. Za krátkou dobu se dopustil několika přestupků včetně jízdy jednosměrnou ulicí v protisměru a zákazu odbočení. Na náměstí muže zachytil městský kamerový systém a to ho už pronásledovala hlídka městské policie, které ho zastavila Na Dlouhé louce. Doklady dvaadvacetiletého Rakušana byly v pořádku, avšak hlídka městské policie mladíkovi naměřila při orientační dechové zkoušce 2,2 ‰. Strážníci na místo přivolali hlídku Policie ČR, která řidiči zakázala další jízdu a celý případ si převzala k dalšímu šetření. Rakouský řidič bude obviněn z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky. Pravděpodobně si pro příště tento přečin rozmyslí.
Zobrazit více
V Budvaru končí ředitel p. Boček
Z místa ředitele podniku Budějovický Budvar odchází Jiří Boček, když odeslal ministru zemědělství dopis, v němž oznámil svou rezignaci ke konci letošního roku. Mohu potvrdit, že pan Boček odeslal ministru zemědělství České republiky dopis, ve kterém oznamuje svůj odchod z funkce ředitele podniku k 31. 12. 2016. Jiří Boček je v čele pivovaru od roku 1991. V pivovaru pracoval ale už v letech 1972 až 1973, a to v rámci praxe při studiu Středního odborného učiliště pivovarského v Českých Budějovicích. Po absolvování střední průmyslové školy a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze se do Budvaru vrátil jako technolog a mistr varen, v letech 1985 až 1991 zde působil jako podsládek a mistr varen. Jiří Boček obdržel minulý týden od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání, konkrétně Medaili Za zásluhy o stát v hospodářské oblasti. Letos obdržel i Výroční cenu České a pivovarnické akademie za rok 2015. Když jsem si položil otázku, proč jsme jako firma po čtvrt století od revoluce v tak dobrém stavu, tak jsem došel k několika základním bodům. Za prvé jsme i přes všechny změny stále věřili v naši značku. Dále jsme nepřestali věřit v kvalitu našich produktů. Nezahodili jsme originalitu budějovického piva. Naučili jsme se také věřit svým schopnostem. Naše firma je trochu odlišná tím, že řada lidí zde pracuje většinu svého života. Na těchto lidech oceňuji schopnost se dále rozvíjet. Toto je pohled ředitele Jiřího Bočka na Budějovický Budvar.
Zobrazit více
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zobrazit více
