Sokol si oblíbil komín v Novém Vrátě
Budku ve stodvacetimetrové výšce na komíně výtopny Nové Vráto si za svůj domov možná vybrala dospělá samice sokola stěhovavého. Opakovaně ji tu v posledních týdnech zachytila kamera, pomocí které kriticky ohroženého ptáka může sledovat i veřejnost. Hliníkovou hnízdní budku na objekt českobudějovické teplárny umístili ornitologové v roce 2016. Loni v červnu se tu poprvé objevila samička sokola, nakonec se sem ale nastěhovaly poštolky. Chráněný dravec se tu objevil až po roce a není vyloučeno, že si komín dopředu vyhlédl jako hnízdiště. Ještě se ukáže, zda se zde sokol usadí, nebo jde jen o dočasný pobyt.
Kam dál?
Koronavirus. Lidí v domácí karanténě přibývá
Chřipková epidemie na jihu Čech stále trvá. Naštěstí koronavirus nebyl dosud prokázán, ale hygienici zřídili informační linky a prosí veřejnost k ohleduplnosti a spolupráci. V domácí karanténě je už téměř osm desítek lidí. V Jihočeském kraji vzhledem k cestovatelské anamnéze a zdravotnímu stavu bylo ke včerejšku celkem 77 karanténních opatření. Jenom za středu a čtvrtek tento týden bylo vydáno 44 opatření, většinou u osob, které se vracely ze severní Itálie.
Zobrazit více
Pes ochránil majitelku před útočníkem
V sobotu 12.2. došlo k pokusu o znásilnění v ulici Dr. Bureše na českobudějovickém sídlišti Máj. Pachatel se pokusil znásilnit mladou ženu v podchodu. Když útočník začas trhat dívce její triko, přiběhl její pes a kousl útočníka do lýtka. Poté pachatel z místa činu utekl. V tuto chvíli po něm pátrá českobudějovická policie a uvítá jakékoli informace na tel. 158
Zobrazit více
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zobrazit více
