Rekonstrukce rozhledny na Sněžníku
Letošní sezónu budou muset turisté oželet výhled z rozhledny na Sněžníku. Během léta totiž projde její věž náročnou a nákladnou rekonstrukcí. Vzhledem ke klimatickým podmínkám, které panují na Sněžníku, není možné opravy provádět jindy než během léta. Opravy vyjdou na přibližně dva a tři čtvrtě milionu korun, což je jedna z největších letošních investic v Jílovém. Navazují na první etapu. Během té byla opravena podesta rozhledny. Na podzim roku 2014 bylo nutné podestu odizolovat, aby ji neničila voda, která zároveň vzlínala i do věže. A právě voda vzlínající pískovcovými kameny, ze kterých je věž postavena, byla jedním z důvodů, proč musí jílovská radnice udělat i druhou etapu rekonstrukce více než 150 let staré rozhledny. Nyní přijde na řadu oprava samotné věže a balkonu. Původně se přitom druhá etapa rekonstrukce rozhledny měla uskutečnit již loni. Rozhledna na Děčínském Sněžníku patří k nejstarším svého druhu u nás. Předloni oslavila 150 let své existence, a to i přesto, že jí i hrozil odstřel. Poslední velkou opravou prošla rozhledna na počátku 90. let minulého století, kdy se podařilo Jílovému sehnat potřebné dva miliony korun na její opravu. Při rekonstrukci byla celá rozhledna stažena ocelovými sponami a vruty. Kolem věže muselo být také postaveno lešení. Oprava se ale podařila tak, že to na jejím vzhledu není patrné. Byl také rozebrán a znovu složen ochoz věže. Vzhledem k výrazně větší náročnosti tehdejších oprav byla rozhledna uzavřena mnohem déle. Turisté na ni nemohli vystoupat celé dva roky. Tyto architektonické památky bychom měli udržovat a zachovávat v co nejlepším stavu, aby se příští generace mohli těšit z tak krásného výhledu této rozhledny.
Wo jetzt?
IGY omezí provoz na jednom ze svých parkovišť
Vy, kdo pojedete nakupovat do budějovického obchodního centra IGY dopoledne o následujících víkendech vlastním automobilem by měli správně zvolit parkoviště. O sobotách a nedělích v listopadu, vždy od rána do 11 hodin, bude totiž zavřené parkoviště při příjezdu z Pekárenské ulice. Pracovníci zde budou montovat obrubníky ke garážím obchodního centra. Zákazníci mohou i v tomto čase využít plnou kapacitu parkoviště v nové části IGY – příjezd z ulice Fr. Šrámka. Po 11 hodině, po ukončení prací, bude i v sobotu a v neděli k dispozici zákazníkům i parkoviště s vjezdem z Pekárenské ulice.
Zeig mehr
Stadion na ploché dráze v Českých Budějovicích
V letech 1957 a 1958 si Tatran KOH-I-NOOR vybudoval uvnitř oválu ploché dráhy atletickou dráhu. Obě byly škvárové. V roce 1966 byla škvára ploché dráhy nahrazena pískem, který umožnil rychlejší a bezpečnější jízdu než ve vyježděných rýhách na škváře. Na zahajovací závod na pískové dráze v roce 1966 přišlo 7000 diváků, což ve srovnání s návštěvností v 50. letech bylo málo. Ve zlatých 60. byla plochá dráha zaplněná, asi 20 000 diváky, když zde roku 1964 končila etapa Závodu míru W-B-P a šlo se na Smolíka. Před Závodem míru 1964 byl vybudován vjezd na stadion. Sice dobře, ale hned jak vjeli závodníci na dráhu, na škváře podklouzli a popadali, další letěli přes ně. Na ploché dráze jezdily po roce 1960 také speciálně v Motoru vyrobené mopedy. Toho roku se na vnitřní ploše konala spartakiáda, když předtím se rekonstruovala zajímavá tribuna z roku 1947, která stála původně na hřišti Dynama u plynárny a pak na Dlouhé louce jako tribuna pro vojenské přehlídky. Poslední závod plochodrážní extraligy se jel dne 1. července 1973. To se ovšem nevědělo, že je to naposled. Délka ploché dráhy se měla či spíše musela zkrátit na mezinárodní délku 400 m, na což nedostal oddíl dotaci a vlastní peníze nestačily. Navíc rok po Závodu míru v roce 1965 byl na základě stanoviska Technického zkušebního ústavu v Praze vydán zákaz používání tribuny. Plochá dráha byla označena jako nevyhovující v roce 1976. Historická tribuna byla odstraněna v roce 1986. Podle projektu byl stadion určen i pro cyklisty. V plánu radnice byl také na Dlouhé louce lyžařský skokanský můstek, malá ZOO, vegetační bludiště a pionýrská dráha. Plány měla radnice velké, ale postavila se jen pionýrská dráha a plochá dráha, která se stala ve městě pojmem pro až 25 000 diváků. Tento stadion má ve městě České Budějovice velkou tradici. V současné době slouží jihočeské univerzitě k jejím sportovním aktivitám a dále mnohým fotbalovým klubům jako tréninková plocha. Několiktrát se na tomto stadionu konaly i hudební koncerty. Pokud zvolíte jiné sportovní vyžití, tak si můžete v tomto sportovním areálu zahrát třeba tenis na několika antukových kurtech.
Zeig mehr
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zeig mehr
