Sokol si oblíbil komín v Novém Vrátě
Budku ve stodvacetimetrové výšce na komíně výtopny Nové Vráto si za svůj domov možná vybrala dospělá samice sokola stěhovavého. Opakovaně ji tu v posledních týdnech zachytila kamera, pomocí které kriticky ohroženého ptáka může sledovat i veřejnost. Hliníkovou hnízdní budku na objekt českobudějovické teplárny umístili ornitologové v roce 2016. Loni v červnu se tu poprvé objevila samička sokola, nakonec se sem ale nastěhovaly poštolky. Chráněný dravec se tu objevil až po roce a není vyloučeno, že si komín dopředu vyhlédl jako hnízdiště. Ještě se ukáže, zda se zde sokol usadí, nebo jde jen o dočasný pobyt.
Where now?
Mladá dívka se pokusila o sebevraždu
Policii se v sobotu podařilo zachránit mladou dívku z Českých Budějovic. Když odešla z domova, rodičům zavolala, že chce skočit pod vlak. O sebevraždu se již dívka v minulosti chtěla pokusit. Policisté okamžitě vytvořili veškerá opatření, která by napomohla k rychlému dohledání dívky, a upozornili i pracovníky Českých drah. Po opakovaných pokusech dovolat se pohřešované dívka telefon zvedla. „V té chvíli již policisté věděli, že se nachází u koridoru, kudy za několik minut projíždí vlak. Komunikace s dívkou se ujala policistka a dokázala ji přesvědčit, aby od svého jednání upustila. S mladou dívkou mluvila do té doby, než přijela policie na osudné místo. Taková jednání se v poslední době vyskytují poměrně často. Je dobré, že tentokrát policie stačila včas zasáhnout a zachránila tím mladý život.
Show more
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Show more
Noční půlmarathón v Českých Budějovicích
Kvalitní sportovní oblečení potřebovali v sobotu nadšení sportovci, kteří se zúčastnili běžeckého závodu Night Run. K jejich povinnému vybavení totiž patřily i čelovky. Závod se totiž běžel až večer, takže si přes tisíc běžců mohlo vychutnat neopakovatelnou atmosféru večerních Českých Budějovic. Pro běžce byly připraveny hned dvě trasy – deseti a pětikilometrová. Do závodu se mohly zapojit také děti. Právě dětem patřilo sobotní odpoledne na náměstí Přemysla Otakara II. Pro běžce do patnácti let byly připraveny různě dlouhé trasy kolem celého náměstí. Zatímco ti nejmenší oběhli náměstí pouze jednou, starší běžci kolem něj kroužili déle. Nejdřív jsme se zapojili do příprav před závodem – sestavovali jsme zábrany, pomáhali stavět stany, značili jsme trasu a tak podobně. Při závodu jsme pak na svých stanovištích hlídali samotnou trať. Bylo třeba navádět závodníky, ale i dohlížet, aby se jim do cesty nepletli diváci a chodci, popsala přípravy patnáctiletá běžkyně z Českých Budějovic a doplnila, že to pro ni byla úplně nová zkušenost. Dostala jsem se k tomu náhodou, na internetu jsem si všimla, že se shánějí dobrovolníci, tak jsem se přihlásila. Jsem ráda, že jsem se zapojila, moc mě to bavilo, shrnula své sobotní zážitky studentka. Závod si chtěl vyzkoušet také Tomáš Dvořák z Českých Budějovic. Nakonec se ale na startovní čáru postavit nemohl. Původně jsem chtěl běžet, ale před dvěma týdny jsem si zranil kotník. A po jedné noze bych asi nezvládl ani dětskou trasu kolem náměstí. Docela mě to mrzí. Vím, že když člověk běží takový závod, tak je to úplně jiný pocit, než když běhá sám. Mám takové akce rád, tak jsem se alespoň přišel podívat a fandit ostatním. Někde v tom davu poběží moji dva spolužáci ze střední školy, dodal student, který by si příští rok rád zaběhl i půlmaraton. Na startu závodu se sešli nejen pravidelní běžci, ale i ti, kteří se rozhodli to prostě zkusit a dokázat si, že na to mají. Domluvil jsem se s kolegyní z práce. Já doufám, že se mi deset kilometrů podaří zaběhnout do padesáti minut, přál si před závodem dvacetiletý Roman z Českých Budějovic. Začal jsem běhat teprve před měsícem. Trénoval jsem obden, ze začátku jsem chodil běhat ráno, teď před závodem jsem běhal hlavně večer. Deset kilometrů jsem ale zatím běžel jen jednou. Už teď ale vím jedno. Přítí rok se opět tohoto závodu zúčastním. Zajisté bude tato sportovní akce lákadlem a motivací trénovat pro další lidi, ktrří chtějí být na startu příštího ročníku.
Show more
