Letiště České Budějovice v provozu už v březnu
České Budějovice plánují předčasné zprovoznění vzletové a přistávací dráhy na letišti v Plané u Českých Budějovic. Vedení Jihočeského kraje se ve středu dohodlo se zástupci společnosti, která je zhotovitelem modernizace letiště na dřívějším převzetí již dokončeného díla. Konkrétně by se jednalo o vzletovou a přistávací dráhu, která by tak mohla být předčasně uvedena do provozu. Společné jednání iniciovalo vedení kraje, který má na dřívějším zprovoznění letiště mimořádný zájem. Nyní bude možné zahájit proces rozlétání dráhy, který bude schvalovat Úřad pro civilní letectví v Praze. Pak už nic nebrání tomu, aby ji město České Budějovice mohlo nabídnout stávajícím uživatelům a pokud půjdou všechny schvalovací procesy hladce, mohla by být vzletová a přistávací dráha zprovozněna už v průběhu března. V současnosti se chýlí k závěru i ostatní stavební práce a celý proces modernizace letiště by měl být dokončen letos v květnu.
Kam dál?
Objímá jižní Čechy
Věru Hlaváčkovou znají diváci například jako Irenu z Havlova Odcházení, Královnu ze Tří mušketýrů, nebo Maureen ve hře Kráska z Leenane, za kterou byla v roce 2007 nominována na celostátní Thálii. Na kontě má desítky velkých rolí a patří mezi nejpopulárnější herečky jihočeské divadelní scény. Do Českých Budějovic ji před 25 lety přivedla láska. Jak sama Věra Hlaváčková říká, vystudovala brněnskou konzervatoř a po angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králově a Mahenově činohře v Brně se provdala na jih Čech a začala její dlouholetá herecká dráha v Jihočeském divadle. Byl to takový trošku kompromis. Můj první manžel studoval v Praze, já jsem byla v angažmá v Brně. On byl z Českých Budějovic, a tak jsme šli spolu sem, vzpomíná s úsměvem sympatická herečka s tím, že je to už více než dvacet let. „První, co jsem udělala, když jsem přišla do Budějovic, bylo, že jsem sjela Vltavu. Poprvé jsem byla na vodě, úžasné," vzpomíná herečka s tím, že teď už to na Vltavě tak kouzelné není, neboť je vodáky doslova přecpaná. S nostalgickým úsměvem vzpomíná na dobu, když do Budějovic přišla. Bylo to rok po sametové revoluci a ona se původně bála odejít z velkého města, jako je Brno, do mnohem menšího. Dnes už ale rozhodně nelituje. A když sem prý přijedou příbuzní z Moravy, jsou nadšení, jak jsou Budějovice krásné. Já bych po těch letech už nikam jinam jít nechtěla. Oblíbila jsem si nejen Budějovice jako město. Je to tady úžasné, hlavně když máte malé děti. Je tady větší klid než ve velkém městě a nemusím trávit hodiny cestováním jako v Praze, vysvětluje s úsměvem. Prozrazuje, že kromě Budějovic miluje i Novohradské hory, kde má chalupu a kam často jezdí. Prostě jižní Čechy jsem si tak nějak přisvojila. Řekla bych, že mne obejmuly a já objímám je. Takže jižní Čechy a Budějovice jsou teď už moje. Když před více než dvaceti lety nastoupila do Jihočeského divadla, byla zde, jak sama říká, ještě ta „stará garda". „Byl tady Jirka Šesták, Petr Šporcl, Věra Krpálková a řada dalších úžasných herců. Později nastoupil Martin Hruška, Petra Hobzová a další a byla tady úžasná parta lidí," říká Věra Hlaváčková. Jak říká, pod vedením šéfa činohry Martina Glasera začalo divadlo rozkvétat. „Když jsem nastoupila, divadlo působilo tak trochu kostnatě. Ale bylo těsně po revoluci, tak se není co divit," vysvětluje herečka. Ta si spolupráci s Martinem Glaserem nemůže vynachválit. „Tvořili jsme skvělý tým. U něj jsem začínala dělat všechny své tehdejší velké role. Byla to hektická, ale nádherná doba. Přemýšlí nad tím, že od revoluce se divadelní svět v mnohém opravdu změnil. „Dříve nebylo nic jiného po desáté hodině otevřeno než divadelní klub. Scházeli se zde různí lidé, nejen herci, ale třeba i doktoři. Herci žili opravdu hodně semknutě. Jezdilo se i na společné dovolené. Dodává, že dneska už je to jinak a herectví je vlastně práce jako každá jiná. „Nechodíme do práce na sedmou, ale na půl desátou, kdy zkoušíme. Zase ale hrajeme šest dní v týdnu. V divadle musíme být večer hodinu před představením, tedy na šestou," vysvětluje oblíbená herečka. Myslím, že by bylo dobré se na nějaké představení této zkušené herečky podívat. Proto neváhejte, divadelní sezóna je v plném proudu.
Zobrazit více
Noční půlmarathón v Českých Budějovicích
Kvalitní sportovní oblečení potřebovali v sobotu nadšení sportovci, kteří se zúčastnili běžeckého závodu Night Run. K jejich povinnému vybavení totiž patřily i čelovky. Závod se totiž běžel až večer, takže si přes tisíc běžců mohlo vychutnat neopakovatelnou atmosféru večerních Českých Budějovic. Pro běžce byly připraveny hned dvě trasy – deseti a pětikilometrová. Do závodu se mohly zapojit také děti. Právě dětem patřilo sobotní odpoledne na náměstí Přemysla Otakara II. Pro běžce do patnácti let byly připraveny různě dlouhé trasy kolem celého náměstí. Zatímco ti nejmenší oběhli náměstí pouze jednou, starší běžci kolem něj kroužili déle. Nejdřív jsme se zapojili do příprav před závodem – sestavovali jsme zábrany, pomáhali stavět stany, značili jsme trasu a tak podobně. Při závodu jsme pak na svých stanovištích hlídali samotnou trať. Bylo třeba navádět závodníky, ale i dohlížet, aby se jim do cesty nepletli diváci a chodci, popsala přípravy patnáctiletá běžkyně z Českých Budějovic a doplnila, že to pro ni byla úplně nová zkušenost. Dostala jsem se k tomu náhodou, na internetu jsem si všimla, že se shánějí dobrovolníci, tak jsem se přihlásila. Jsem ráda, že jsem se zapojila, moc mě to bavilo, shrnula své sobotní zážitky studentka. Závod si chtěl vyzkoušet také Tomáš Dvořák z Českých Budějovic. Nakonec se ale na startovní čáru postavit nemohl. Původně jsem chtěl běžet, ale před dvěma týdny jsem si zranil kotník. A po jedné noze bych asi nezvládl ani dětskou trasu kolem náměstí. Docela mě to mrzí. Vím, že když člověk běží takový závod, tak je to úplně jiný pocit, než když běhá sám. Mám takové akce rád, tak jsem se alespoň přišel podívat a fandit ostatním. Někde v tom davu poběží moji dva spolužáci ze střední školy, dodal student, který by si příští rok rád zaběhl i půlmaraton. Na startu závodu se sešli nejen pravidelní běžci, ale i ti, kteří se rozhodli to prostě zkusit a dokázat si, že na to mají. Domluvil jsem se s kolegyní z práce. Já doufám, že se mi deset kilometrů podaří zaběhnout do padesáti minut, přál si před závodem dvacetiletý Roman z Českých Budějovic. Začal jsem běhat teprve před měsícem. Trénoval jsem obden, ze začátku jsem chodil běhat ráno, teď před závodem jsem běhal hlavně večer. Deset kilometrů jsem ale zatím běžel jen jednou. Už teď ale vím jedno. Přítí rok se opět tohoto závodu zúčastním. Zajisté bude tato sportovní akce lákadlem a motivací trénovat pro další lidi, ktrří chtějí být na startu příštího ročníku.
Zobrazit více
Martin Finek čekal na lepší umístění
Minulou sezonu musel kvůli zlomenině stehenní kosti vynechat. Letos už je ale motokrosař Martin Finek fit a prohání českou špičku ve třídě MX1, do které přestoupil. Do letošního mezinárodního mistrovství republiky v Pacově vtrhl jako uragán. V první jízdě po startu vodil celé nabité jezdecké pole a nakonec projel cílem na lichotivé páté příčce. Ve druhé rozjížďce dojel devátý. Druhý závod v neděli v Kramolíně už mu tolik nevyšel. V jednotlivých jízdách dojel desátý a jedenáctý, což znamenalo jedenáctou příčku v celkovém hodnocení závodu. V kvalifikaci jsem byl desátý, což nebylo špatné. Do desítky je to vždycky dobré. Samotné boje o body už mu ale moc radosti nepřinesly. V první jízdě se mi nepovedl start. Ve druhé jsem odstartoval lépe, ale narazil do mě jeden ze soupeřů. Musel jsem zastavit a mezitím mi všichni ujeli. Špička je hodně vyrovnaná. Na trati těm rychlým klukům stačím, samozřejmě až na tu úplnou špičku. Ta jede rychleji. Ale když se povede start, tak jsem schopen zajet do pátého místa. Start je v motokrosu alfou a omegou úspěchu. Naposledy na mistrovství Rakouska se mi starty dařily. Nevím, co se stalo teď v Kramolíně. Jestli jsem neměl dobrou startovní reakci. V Kramolíně je mimořádně rychlá trať, na které záleží na startu ještě více než jinde a ztráta se pak jen těžko dohání. Na rychlé trati jsou závody vždycky vyrovnanější. Na velké motorce se jede dobře. Náš mistrák se ale opravdu zvedl. První desítka jede velice rychle. Po roční pauze už Jihočech cítí, že se dostává zase do někdejší formy. Přibrzdil mě krajský přebor v Netolicích, kde jsem si při pádu docela natloukl. O víkendu čeká Finka mezinárodní mistrovství Německa v Aichwaldu, domácí šampionát pokračuje 10. července v Petrovicích.
Zobrazit více
